Funkce placenty

Placenta je pro vyvíjející se plod životně důležitým orgánem. Spojení s placentou pomocí pupečníku zajišťuje plodu přívod živin a kyslíku a odsun nepotřebných látek a zplodin metabolizmu.
Vyvinutá placenta má tvar koláče a dělí se na několik podobných oblastí. Z mateřské strany se do placenty otevírají děložní tepny a tepénky, které přivádí na živiny bohatou okysličenou krev. Ze strany plodu jsou četné vychlípeniny (placentární klky), ve kterých probíhají artérie a vény s krví plodu (placenta je spojena s plodem pomocí 2 pupečníkových tepen a 1 pupečníkové žíly, které vedou v pupeční šňůře). Důležité je, že obě řečiště jsou od sebe oddělena a že nedochází k mísení mateřské krve a krve plodu (výměna živin a kyslíku tak probíhá difůzí nebo jinými transportními mechanizmy v placentě). Rovněž si je třeba uvědomit, že pupeční žíla obsahuje (vede z placenty) okysličenou krev, zatímco pupečníkové tepny (vedou do placenty) obsahují krev odkysličenou.

Přes placentu procházejí určitá léčiva, protilátky typu IgG a určité patogeny (Toxoplasma gondii, virus zarděnek, některé další viry apod.).

Kromě transportní funkce má placenty významnou funkci syntetickou, metabolickou a endokrinní. Endokrinní funkce zahrnuje především tvorbu lidského choriového gonadotropinu (hCG), který udržuje funkci žlutého tělíska a jeho produkci progesteronu. Dále produkuje hlavní ženské pohlavní hormony, tj. estrogeny a progesteron a několik dalších hormonů (například hCS - lidský choriový somatomamotropin).