Očkování během těhotenství a laktace

Normální těhotenství představuje zcela ojedinělý vysoce ucelený a stále se vyvíjející imunologický stav, ve kterém dochází souhrou imunitního, hormonálního a centrálně nervového systému k rozvoji imunitních reakcí. Složitými vzájemně působícími regulačními mechanismy dochází k rozvoji a dozrávání plodu.
Složitý imunologický mechanismus ve zcela zdravém jedinci bdí nad rozpoznáváním vlastních a cizích tkání, organismů, buněk a navíc to, co organismu škodí a nepatří do něho, zpracovává, zneškodňuje a vylučuje. Plod v matčině těle přežívá přesto, že oplozená mateřská buňka je z poloviny otcova původu, což pro matku představuje cizorodé látky. K ochraně plodu proti útokům matčiny imunity slouží nesmírně složitá soustava řídících mechanizmů uvnitř dělohy, a pokud vše probíhá správně, matka donosí plod bez komplikací a porodí zdravé dítě.
Žena by před otěhotněním měla znát svůj imunologický stav vzhledem k rizikovým infekčním onemocněním. To znamená vyšetření indikátorů virové hepatitidy typu B, sérologii syfilis (tato vyšetření se v České republice standardně provádějí), zarděnek, toxoplasmózy, cytomegalovirové infekce, ale také spalniček a příušnic. Některým nákazám lze předejít preventivně očkováním, zejména proti zarděnkám a proti virové hepatitidě typu B.

Lékař očkující těhotnou ženu by měl zvážit tato hlediska:
1) Těhotenství posouzené gynekologem musí být fyziologické, při sebemenším náznaku rizikového těhotenství je nutné od očkování ustoupit.
2) Před očkováním těhotné ženy by se mělo dbát na zvážení možného rizika imunizace vzhledem k riziku způsobeného případným infekčním onemocněním.
3) V době očkování nesmí existovat pro těhotnou ženu žádná kontraindikace pro podání příslušné vakcíny.
4) O tom, zda očkovat nebo neočkovat těhotnou ženu před cestou do exotické krajiny napomáhá rozhodnout známá dlouhodobá epidemiologická situace cílové oblasti.
5) K očkování těhotné ženy je nutné přistupovat individuálně.
6) Rozhodujícím faktorem pro očkování je charakter vakcíny. Živé oslabené vakcíny nejsou většinou pro těhotné ženy doporučovány. Inaktivované, subjednotkové vakcíny virové, bakteriální a anatoxiny se mohou těhotným ženám podávat po zvážení individuálních hledisek odborným lékařem.

Často se v příbalové informaci nebo v SPC očkovací látky uvádí, že klinická studie sledující bezpečnost a účinnost očkování příslušnou vakcínou nebyla u těhotných žen prováděna, ale že z dosažených zkušeností není znám vliv očkování na plod. V příbalových letácích inaktivovaných vakcín se obvykle setkáváme s touto informací: všeobecně je riziko poškození plodu po podání inaktivované vakcíny považováno za zanedbatelné.

Živé virové vakcíny:
Vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je určena pro pravidelné očkování dětí, ale také pro očkování vnímavých dospělých osob. Vzhledem k tomu, že jsou ve vakcíně obsaženy 3 složky, je nutné tuto trivakcínu kvůli zarděnkové vakcinační složce podat nejpozději 3 měsíce před otěhotněním. U monovakcín proti spalničkám a proti příušnicím stačí interval 1 měsíc před otěhotněním. V těhotenství je vakcína kontraindikována pro možné riziko poškození plodu. Onemocní-li zarděnkami těhotná žena, zejména v 1. trimestru těhotenství, může virus zarděnek způsobit malformace plodu. Může dojít k těžkému poškození mozku, oka a srdce. Dalšími následky mohou být hluchota nebo psychická retardace dítěte, která se někdy projeví až v předškolním věku dítěte. Z tohoto důvodu, tj. z důvodu těžkého poškození plodu, by žena, která prokazatelně neprodělala zarděnky, měla být proti nim očkována. Osoby očkované proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám tyto viry nepřenášejí, proto se děti těhotných matek mohou očkovat bez omezení.

Vakcína proti dětské přenosné obrně se používá pro očkování dětí i dospělých. Očkování těhotné ženy živou vakcínou lze provést jen tehdy, hrozí-li, že bude vystavena vysokému riziku infekce divokými polioviry, např. při pobytu v oblasti, kde se poliomyelitida dosud vyskytuje. Avšak těchto oblastí rok od roku ubývá tak, jak se daří toto onemocnění eliminovat. I když očkované osoby tyto vakcinační polioviry vylučují, lze děti těhotných matek očkovat, protože nepředstavují pro matčin plod žádné riziko.

Vakcína proti žluté zimnici je jedinou povinnou vakcínou při výjezdu do zahraničí, především do endemických oblastí této infekce. Těhotné ženy se běžně neočkují, ale v případech vysokého epidemiologického rizika při cestování do těchto oblastí je očkování možné. Je-li toto očkování do cílové oblasti vyžadováno a těhotná žena nemůže podstoupit toto očkování (např. z důvodů imunodeficitu nebo jiného rizikového faktoru pro matku či plod), doporučuje se cestu do této oblasti odložit.

Vakcína proti planým neštovicím se v ČR dosud nepoužívá. Toto očkování se doporučuje nejpozději do 1 měsíce před otěhotněním a v době těhotenství je kontraindikováno pro možnost poškození plodu.

Inaktivované (subjednotkové) virové vakcíny:
Vakcína proti virové hepatitidě typu A se užívá v ČR pro očkování rizikových skupin (např. kontakty infikovaných osob, zdravotníci, cestovatelé do oblastí s vysokou prevalencí onemocnění, hemofilici a j.). Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutno zvážit riziko a přínos očkování.

Vakcína proti virové hepatitidě typu B (VHB) je určena rizikovým skupinám (osoby přicházející do styku s lidským biologickým materiálem, novorozenci matek, které onemocněly v posledním trimestru těhotenství HBV, nebo které jsou nosičkami HBsAg, osoby s hemodialyzační léčbou, osoby v kontaktu s infikovanou osobou, cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem VHB, osoby s rizikovým chováním) a od poloviny tohoto roku je rovněž určena všem nově narozeným dětem a dětem mladším 13 let. Toto očkování se doporučuje těhotným ženám, u nichž existuje riziko infekce HBV. Většina odborníků však upřednostňuje odložit očkování na 2. a 3. trimestr těhotenství, ačkoliv nebyl zaznamenán žádný negativní vliv na plod po očkování již v 1. trimestru.

Vakcína proti chřipce je obecně doporučována osobám s chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest, s chronickým onemocněním srdce, cév a ledvin, diabetem a osobám pracujícím ve zvýšeném nebezpečí infekce chřipkou (zdravotníci, personál zařízení sociální péče). Není doporučeno očkovat těhotné ženy v 1. trimetru (podle některých odborníků v 1. polovině) těhotenství, pokud to není nezbytně nutné, např. rizikové skupiny. Očkování proti chřipce v 2. a 3. trimestru, resp. 2. polovině těhotenství je možné.

Vakcína proti dětské přenosné obrně. Touto inaktivovanou vakcínou lze v případě nutnosti očkovat těhotné ženy, které jsou vystaveny riziku poliomyelitidy.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě je určena dětem a dospělým před pobytem, kde může dojít ke kontaktu s infikovaným klíštětem. Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutno zvážit riziko a přínos očkování.

Vakcína proti japonské encefalitidě je doporučena osobám, které pobývají delší dobu na venkově v oblastech s endemickým výskytem japonské encefalitidy. Riziko onemocnění je pro běžné cestovatele velmi nízké. Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutné pečlivě zvážit jeho riziko.

Vakcína proti vzteklině je určena pro preexpoziční očkování osob cestujících do oblastí endemického výskytu a dále pro postexpoziční očkování u osob, u nichž došlo k pokousání nebo jinému kontaktu s podezřelým zvířetem nebo zvířetem s příznaky vztekliny. Těhotné ženy lze postexpozičně očkovat, existuje-li vysoce pravděpodobné riziko nákazy vzteklinou. Profylaktické (preexpoziční) očkování a přeočkování je v době těhotenství kontraindikováno.

Živé bakteriální vakcíny:
Vakcínu proti tuberkulóze lze použít nejpozději 3 měsíce před otěhotněním a v době těhotenství je její podávání kontraindikováno.

Vakcína proti břišnímu tyfu je doporučena osobám, které jsou po dlouhou dobu vystaveny riziku nákazy v endemických oblastech. Očkování těhotných žen je možné, vyžadují-li to okolnosti.

Inaktivované (subjednotkové) bakteriální vakcíny:
Vakcína proti choleře je doporučena osobám cestujícím do zemí s endemickým výskytem cholery. Podle Světové zdravotnické organizace (SZO) nemá být očkování vyžadováno v žádné zemi. Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutno zvážit riziko a prospěch očkování.

Vakcína proti hemofilovým nákazám je určena pro očkování dětí mladších 5 let, výjimečně pro dospělé. Očkování těhotných žen bývá podle příbalové informace kontraindikováno.

Vakcína proti pneumokokové pneumonii se používá k očkování osob starších 2 let, které trpí chronickým onemocněním ledvin, srdce, plic, jater, onemocněním krvetvorby, imunodeficiencí aj. Očkování těhotných žen bývá podle příbalové informace kontraindikováno.

Vakcína proti meningokokové meningitidě je doporučena pro cestovatele do zemí s výskytem epidemií meningokokových meningitid. Nejvíce ohroženou skupinou bývají děti mezi 6. a 24. měsícem věku a mladiství až do dospělosti. Očkovat těhotné ženy lze jen tehdy, vyžadují-li to velmi závažné okolnosti, např. pobyt v endemické oblasti.

Vakcínu proti břišnímu tyfu lze aplikovat u těhotných žen, ale je třeba zvážit riziko a prospěch očkování.

Vakcína proti tetanu se používá pro základní očkování dětí (obvykle v kombinaci s vakcinační složkou proti záškrtu a dávivému kašli) a pro posilující očkování dospělých. Dále se očkuje v případech úrazu a poranění, u nichž existuje nebezpečí infekce tetanem. Těhotné ženy lze očkovat při těžkých úrazech, a to jak podáním 3 dávek základního očkování tak i podáním jedné dávky posilujícího očkování (booster). Podle příbalové informace zahraniční vakcíny Tetavax je očkování těhotných žen možné. V některých rozvojových zemích je očkování těhotných žen dokonce i doporučováno. Matčiny tetanické protilátky jsou předávaný plodu a tak je dítě po narození chráněno před tetanickou nákazou.

Vakcína proti záškrtu - monovakcína pro dospělé se podává osobám starším 50 let, které odjíždějí do států s výskytem záškrtu, dále osobám přijíždějícím z těchto států a osobám pečujícím o uprchlíky ze států s výskytem záškrtu. Těhotné ženy lze očkovat, vyžadují-li to okolnosti, např. pobyt v endemických oblastech.

Vakcína proti dávivému kašli se používá pro očkování dětí spolu s vakcinační složkou proti tetanu a záškrtu. Podání vakcíny před otěhotněním i v těhotenství je z důvodu věku kontraindikováno, stejně tak i v době laktace.

V období laktace lze bezpečně očkovat inaktivovanými i živými vakcínami, aniž by vzniklo riziko poškození kojeného dítěte, s výjimkou očkování proti dávivému kašli.

Téměř vše, co těhotná žena sní, vypije nebo vdechne, si najde cestu k jejímu dítěti. To však může mít v některých případech tragické následky. Látky, které způsobují vrozené vývojové vady, se nazývají teratogeny. Jedním z příkladů teratogenu je Thalidomid, sedativum předepisované v 60. letech, jehož užívání způsobilo, že se stovky kojenců narodily s "ploutvemi" namísto rukou a nohou; dalším je Diethylstilbestrol (DES), přípravek, který byl v letech 1941 až 1971 předepisován jako prostředek zabraňující potratům a který má od té doby na svědomí tisíce mladých žen umírajících na rakovinu pochvy a další stovky tisíc, které jsou postiženy různými malformacemi.

Předepisované léky jsou však pouze jednou kategorií teratogenů. Každodenně užívané produkty, mezi něž patří káva, čaj, aspirín a jiné volně prodejné léky, jsou současně drogami, které mohou ohrozit plod. Totéž platí pro pivo, víno a lihoviny. Těhotná a kojící žena by se proto měla vyhnout všem lékům, které nejsou nezbytné, bez ohledu na to, zda jsou na předpis či nikoli. Jakákoli návyková droga, jako je crack, kokain, heroin, morfin, opium a methadon, může u dítěte vyvolat závislost, ale také kongenitální malformace, retardovaný růst, poruchy příjmu potravy, nepravidelný režim spánku a průjem; kojenec závislý na droze má okamžitě při porodu abstinenční příznaky. K dlouhodobým účinkům na dítě, jehož matka užívala ilegální drogy, patří hyperaktivita a poruchy učení.

Těhotná žena by se měla vyhnout i aspirínu, obzvláště ke konci těhotenství, protože tato látka může zasahovat do mechanismu srážení krve matky i dítěte a tím zvýšit riziko krvácení. Antibiotika, například tetracyklin, zanechávají na zubech dítěte trvalé skvrny a u nezralých dětí mohou retardovat růst končetin.

Nebylo prokázáno, že by kofein, který se vyskytuje v kávě, čaji, nápojích podobných cocacole, čokoládě a některých lécích zmírňujících bolest, způsoboval vrozené vývojové vady; může však zvyšovat srdeční frekvenci plodu i matky, proto by se jeho příjem měl v těhotenství omezit na minimum.
Toxické účinky na plod a matku mohou mít také vitamíny, obzvláště jsou-li podávány ve velkých dávkách. Těhotná žena by se měla vyvarovat nadměrného množství vitamínu A (hrozí poškození zraku), B6 (hrozí poškození nervů matky), C (denní dávka by neměla překročit 1000 miligramů), D (může vyvolat hyperkalcémii), E (může zvýšit krevní tlak matky) a K (nebezpečí novorozenecké žloutenky).

Každý lék, jenž je pro zdraví matky nezbytný, by se měl podávat v nejmenších možných dávkách a po nejkratší možnou dobu. Plod je nejvíce ohrožen v prvních třech měsících, kdy se vyvíjejí nejdůležitější orgány; každá žena, která plánuje těhotenství nebo se dozví, že je těhotná, by se proto měla poradit se svým gynekologem o všech lécích, které užívá nebo užívala. O svém stavu by měla uvědomit také své ostatní lékaře.